Co je EGO
Jaká je vlastně podstata lidského STRACHU?
“Lumíre, já bych se Tě zase chtěla zeptat na Tvůj názor. Co je to podle tebe to, v poslední době tolik probírané, ego?”
Ego je Sen o “já”, které neexistuje. Sen o kterém kdykoli, kdy Sníš, tak trpíš.
Proč? “Já”, to je Vědomí, které je složeno z Chtění. Toto Chtění Závisí na “realizaci chtíče” prostřednictvím 6 smyslových bran: tedy 5ti smyslů + myšlení.
Kdo chce? Chce toto “já” o kterém Sníš. Co chce toto “já”? Chce získat to, co i když “získá”, nemůže to trvale uchopit - tedy snaha o to je utrpením, protože vše po čem toto vysněné “já” lape a chňape, reálně uchopit nemůže, ať už je to věc, člověk, dojem výhry a prohry, či pokus o uchopení sebe sama, tedy tohoto “já” atd.
Probuzení znamená Proniknutí Dharmy, tj. Porozumění Vzniků Jevů a jejich Zániku, že ve skutečnosti, ať jde o Cokoli, tyto jevy nemají pro to, že je nelze uchopit, vypovídající hodnotu, jsou tedy bez hloubky a míry, tj. Rovnost, tj. Sjednocení, Osvícení, které jsem Zrealizoval a jsem tu pro každého, kdo porozuměl, jak Zásadní Nezbytností pro něj je, aby netrpěl, tedy kdo je již natolik zralý, že si pro sebe přeje realizaci toho samého.
“Proč se s ním lidstvo rodí, k čemu slouží?”
- lidé se rodí následkem toho, co “okoukali” z karmy “okolo sebe”, tj. v návyku, podobně jako mravenec, který “jede ve formě mravence”, protože ho nenapadne být “krávou”, anebo “ano”, ale pro něj ta fantazie je to co si “teprve musí dovolit”, stejně jako je např. pro koně náročné, že může mít tělo člověka, atd... Podstata na “konci” všeho ale je, že je to vše beztak bezvýznamné pachtění se za Snem, který nemá hodnotu, je bez hodnoty, tedy beze smyslu...
Lidé se budou rodit ve své nevědomosti, dokud neporozumí tomu, co jsem uvedl. Zatím, co jsou Zaujati svým Snem, a Sněním, uniká jim, že je zde Možnost z tohoto Snu Vystoupit, a to Realizací Osvícení, k tomu účelu Buddha Šákjamuni vyhlásil 4 Vznešené Pravdy. V každém, kdo dá jejich Realizaci na První místo v žebříčku svých hodnot, a tomu Vše Podřídí, vyvstane Poznání Konečné Moudrosti 💎. Pro člověka je ale Velmi Náročné tuto Možnost vůbec přijmout jako svou Milost ve smyslu “nemusím již trpět”, nebo “méně je více”... protože jeho Chuť, tj. Žízeň, neboli Chtíč oni za utrpení nepovažují - mají za to, že se náramně baví, že si “to užívají”, ale na pozadí té vší “zábavy” o své nekonečné nespokojenosti neustále vědí... Moudrý si ji připouští a realizuje poznání, hlupák od své frustrace uniká k dalším “snům o kráse”, k opilosti Snem, kdy kocovina na sebe opět nenechá čekat, zrovna tak jako po dni přijde noc...
“Myslíš že strach může mít i nějaké pozitivní vlastnosti, schopnosti, náboj? Je naší součástí, z nějakého důvodu? Skutečně se ho musíme naprosto nekompromisně zbavit? Nebo s ním najít tu správnou tóninu a přijmout ho jako přirozenou součást. Nebo je to prostě něco, co je nutno porazit?”
- strach tvoříš ty, tím, že si přeješ dávat smysl tomu, co si přeješ uchopit, kdy ohledem na to “jak se ti to zrovna daří, nebo ne” v tobě roste smysl pro strach z toho, jestli se ti toto uchopování, tj. manipulace daří nebo ne, tedy strach v sobě takto sama vytváříš, což je tvá Podmíněnost, kterou kladeš ty sama na sebe.
Tvoje arogance k sobě samé spočívá v tom, že si odmítáš vůbec připustit, že ať se ti to “povede nebo ne”, s ohledem na to, že Vše Pomíjí”, je to beztak jedno. Ty jsi ale ochotna se pro toto “jedno” klidně trápit, že se ti “nedaří”, nebo jásat, že se ti to “povedlo”, což jsou dva extrémy, mezi kterými prohání spící člověk sebe sama bičem v kole utrpení Samsára. Sebekázeň není nic “vznešeného” pro toho, kdo (zatím) nerozumí tomu, proč by se jí měl věnovat ve smyslu “utrpení nemusí podstupovat, pokud zkrotil sebe sama”... a naopak. Tedy pro to, že vše je beze smyslu, nemá smysl ani strach, jelikož ty ho jak již shora uvedeno odvozuješ od toho, co smysl nemá, strach je tedy bez náboje.
“A pokud jsi názoru, že je nutno ho porazit a tudíž nad ním vyhrát, musíš se s ním tedy utkat, bojovat. A to tedy bojuješ proti sobě nebo jiným? Proč to potřebuješ dokázat? A komu?”
- toto vychází z tvého utrpení, ze kterého odvozuješ “jak to mám já”. Kladeš takto dle své vlastní předpojatosti otázky, tomu, kdo si nepřeje vidět situaci jak se mu zlíbí, kdo vidí nezaujatě tvou motivaci. “Krásně” jsi začala, abys “zahrála zájem”, ale nakonec se vyklubalo Pohrdání, jak k sobě, tak navenek. Chceš “mě dostat” tak jako chtějí ti, kteří neví, že není možné “někoho někam dostávat” ani “nikoho nachytávat”... nemáš “jen” zrealizováno, že už tvůj záměr “porazit” je tvou porážkou sebe sama. Je jedno, jak zvrácený je a jak jej překroutíš, abys “vypadala pěkně” navenek - je to maska, je to tvůj zlozvyk. Za ním je tvůj strach, který nemá náboj.
Já nemám potřeby. Jsem jich prostý.
Jsem Buddha, toto je mé poslední zrození, proto si mohu dovolit ti v tvém zájmu vše osvětlit. Má motivace je “udělám to, protože mohu”, tvá motivace je “mám potřebu se předvádět”, kdy ten, kdo může, nemusí, je bezúhonný... ty to však, jak sama dobře víš, říct nemůžeš. Buď moudrá a pouč se jedině kvůli sobě, nebo si dál hraj na svou zacyklenost, mě to nevadí, já svou “úlohu vykonal”, a dokud jsem fyzicky zde, mohu prostými a obyčejnými prostředky ukázat těm, kteří jsou upřímní, a upřímně stojí sami o sebe, jak zrealizovat to, co jsem zrealizoval já sám. Na to k sobě však musíš rozvinout skutečnou pokoru, skutečnou sebelásku, ne strojenou přetvářku, která hledá stále to výjimečné, a ke své nespokojenosti stále nenachází, přetvářku, kterou obluzuješ jedině sama sebe 🙏🏻☸️💜
